Léto. Dlouhé dny, světlo od rána do večera, slunce ve vrcholné formě, energie planety v absolutním maximu. Příroda kvete, ptáci zpívají, stromy nám mávají listy jako na festivalu radosti – zkrátka: letní slunovrat! Vrchol vitality, života a pohybu.
A co na to člověk?
„Já jsem úplně hotová… jsou hrozně těžké energie…“
„Cítím, že jsou nějaké erupce na slunci.“
„Zase retrográdní Merkur nebo co…“
Zastavme to! Opravdu už ne. Odmítám se znovu připojit na tu kolektivní vlnu „velké únavy“, která nás postihuje v každém ročním období – a to nejlépe vždy v souladu s jakýmkoli astrologickým jevem.
❗️Jaro? Detox a únava.
❗️Podzim? Náročné bilancování.
❗️Zima? Energie je dole.
❗️Léto? Překvapení! Slunce moc pálí, jsme vyčerpaní.
Tak kdy teda máme být plní života? Kdy máme tančit, tvořit, dýchat naplno?
Letní slunovrat je moment, kdy bychom měli hořet vnitřním plamenem, ne se ploužit v papučích a mluvit o „těžkých vibracích“. Nechci zlehčovat emoce a stavy – ale pojďme si přiznat: někdy prostě máme návyk být unavení. A když ho nemáme, systém (nebo Instagram) nám to připomene.
Co kdybychom tentokrát zkusili jiný scénář?
🌀 Nevymlouvat se na slunce.
🌀 Nesledovat, kolik lidí už napsalo status o tom, jak „nemůžou“.
🌀 Nečekat, až nám nějaký ezoprofesionál schválí, že teď už se teda smíme cítit dobře.
🌞 Letní slunovrat není jen pohyb Země vůči Slunci. Je to výzva:
„Chceš být světlem, nebo si zase lehneš do stínu?“
Pojďme se každý sám obrátit dovnitř. Tam totiž nejsou ani erupce, ani retrogrády. Jen ticho, klid a síla, která čeká, až jí konečně přestaneme svádět vše na Slunce a vezmeme ji do svých rukou.
