Měla jsem to štěstí, že jsem zažila velmi krásný začátek mateřství. Chápu toto počáteční období opravdu jako posvátné a skutečně jsem si ho užila naplno. Bylo to pro mě období žití přítomného okamžiku, čas přehazování priorit, období štěstí.
Všude kolem jsem opět slyšela i mnoho predikcí, jak to bude náročné, jak se nevyspíme a podobně. Já ale věděla své. Ano, je to náročné. Ale dle mého je to otázka nastavení priorit a toho, abychom nebyli v odporu. Od začátku jsem věděla, že už nebudu jen já, ale já a miminko. A to neoddělitelně. Čím více bude mou součástí, tím více to bude harmonické. A bylo to tak. A tak jsem přistupovala k mateřství, že já a moje holčička jsme jedno. Že je prostě mojí součástí. Žijeme v symbióze a ona je na prvním místě stejně tak jako já. A tak mi celkem nedělalo problém, změnit priority a životní styl. Jako bych jela s proudem. Říkala jsem si, že raději budu nedokonalá máma, ale holčička bude za každou cenu už mojí součástí. Nedokonalá jsem si však ani trochu nepřipadala. Nekladla jsem důraz na malichernosti, ale vlastně jsem si po porodu připadala docela krásná a měla ještě větší úctu ke svému tělu. Tak jako v těhotenství jsem odmítala přijímat predikce a nevyžádané rady, tak tomu bylo i v šestinedělí. Jak jsem si to nastavila, tak to bylo.
A překvapivě jsem se vyspala daleko více než v těhotenství. I když malá často pláče nebo bývá neklidná. Přizpůsobila jsem se ale novému rytmu. Stejně tak to bylo i s mým kojením, které se nastartovalo velmi přirozeně, myslím hlavně proto, že jsem nad tím moc nepřemýšlela. Vystačila jsem tedy opět s minimem informací. Myslím, že celé šestinedělí je o neuvěřitelném rozvoji intuice a napojení se na miminko. Proto u nás doma nemají co dělat různé chůvičky, monitory dechu a podobně. Samozřejmě jsem udělala i chyby. Snažím se je nevyčítat a uvědomit si, že jsem dělala tak, jak jsem nejlépe uměla.
Snažila jsem se poslouchat své tělo a samu sebe. Na předporodním kurzu nám o šestinedělí říkali, jak je důležité v tomto období ležet a odpočívat. Ano, samozřejme jsem zvolnila a odpočívala, ale nehodlala jsem potlačovat svou přirozenou aktivní podstatu. A tak jsem měla pořád dostatek energie. Velmi jsem ocenila nosítko a šátkování, které mi umožnilo dělat různé domácí práce s malou, a když holčička spala, mohla jsem spát s ní.
Nenechávali jsme holčičku vyplakat, ať si stále ještě dnes říká kdo chce co chce. Miminko má být s maminkou a tak byla často v náručí. A to i u tatínka, který si ji užíval. Snažili jsme si užít každý den a každý moment s ní. Hlavně když jsme viděli, jak se malá mění před očima. Rychle vyrostla a byla každý den trochu jiná.
Je to výživné období plné života, ale přenádherné.
Chtěla bych zde ještě zmínit velkou roli partnera. Pokud v této oblasti necítíte dostatečnou oporu, je jistě dobré zvážit dulu či průvodkyni nebo asistentku u porodu a vůbec se obklopit lidmi, kteří vám budou pomáhat i v šestinedělí. Jistě byste to zvládly samy a mnoho žen to tak zvládlo, ale ve dvou (či více) se to lépe táhne. Já měla to štěstí, že mám úžasného a podporujícího manžela, který se mnou souzní. Tím pádem jsem ani nevyužila služby duly či nějaké speciální porodní asistentky, byť je to nyní často ze všech stran doporučováno. Věděla jsem, že to v mém případě nebude potřeba. Opravdu vše zastal manžel, včetně silné morální podpory. Nebojte se dát svým mužům více důvěry, budete pak nadšenými svědky, jaký výkon při porodu i v rodičovství jsou schopni předvést.
