Naše rodičovství nebylo zpočátku plánované, spíše spontánně jsme „to přestali řešit“. Když jsme pak po pár měsících letěli na dovolenou, už jsem děťátko vyloženě chtěla. Jelikož jsem netrpělivé povahy, trochu mě zklamalo, že nepřicházelo okamžitě, jak jsem si umanula, což je úsměvné. Ale naštěstí jsem to dokázala nechat plynout a přesně o měsíc později se povedlo. Opět jsem se přesvědčila, jak je stěžejní na věci netlačit, a to především v této oblasti. Žena ze své přirozenosti by měla být spontánní a měla by umět pustit svou kontrolu. I tak ale bylo naše početí vědomé. Můj mistr jógy z Indie mi totiž kdysi předal svou teorii, jak „udělat“ holčičku, kterou jsem si přála, a i když můj manžel na to moc nevěří, myslím, že i díky tomu jsme ji počali. (Jedná se o speciální výpočet plodných dní, pokud by to někoho zajímalo, ráda posdílím :-))
Již na samém počátku těhotenství jsem zjistila, že se najednou cítím naprosto jinak. A že také pro mě nyní platí zcela jiná pravidla, než jsem byla doposud zvyklá. Přišla jsem na to, že musím například jinak zacházet se svým tělem, a byla donucena více odpočívat. Nastalo také celkem krušné období prvního trimestru. V mém případě to nebyly nevolnosti ani únava, ale velké zhoršení ekzému, který mě dříve sužoval. Záhy jsem však pochopila, že není potřeba se trápit a občas se namazala mastičkou nebo si vzala lék na alergii, čemuž jsem se na začátku vehementně bránila. Pochopila jsem, že tou nejlepší cestou je cesta nejmenšího odporu.
I u mě došlo ke zvýšení chuti k jídlu, naštěstí však na samé zdravé potraviny. Najednou vše chutnalo daleko více plně a opravdově, a já si vychutnávala plnými doušky ovoce, zeleninu a vše, po čem moje tělo hluboce toužilo. S prvním váhovým přírůstkem se však také otevřelo opět téma přijetí vlastního těla.
Jelikož se jedná o velice silné transformační období v životě každé ženy, otevírala se u mě i další témata, která jsem byla nucena zpracovávat. Začala jsem se podvědomě rozpomínávat na mé vlastní prenatální období a zpracovávat bloky vzniklé právě v této době. Myslím, že i intuice se mi vytříbila, tak nějak mě provázela celým těhotenstvím, a já vždy přesně věděla, co dělat, aniž bych si musela něco zjišťovat.
Ponořila jsem se do jógy, možná daleko více než před tím, cvičila sestavu Khatu Pranam každé ráno a snažila se vědomě napojovat na element vody, který mi pomáhal a inspiroval k větší spontánnosti. Každý večer jsem se očišťovala meditací Adi Shakti, po prvních 170 dní, a poté až do porodu Gobinday Mukanday, jak nás učí tradice kundalini jógy.
Od samého začátku jsem vnitřně věděla, že čekám holčičku. Když jsem byla někdy ještě na pochybách, potvrdila mi dokonce ve snu, že je tomu tak. Vymyslela jsem jí jméno Anežka. Jméno, které se objevovalo v mé rodové linii a ona mi pak ještě několikrát potvrdila, že se tak chce opravdu jmenovat, a to různými synchronicitami a nebo ve snech. I význam jména mě nadchl, když jsem si uvědomila, že se nejedná jen o panenskou čistotu a nevinnost tohoto jména, ale i jistý čistý štít, které toto jméno nese.
Od začátku jsem s ní byla ve velkém napojení a poměrně brzy věděla, co právě v bříšku dělá.
Uvědomila jsem si v tomto požehnaném období, jak je důležité, se hlavně s nikým nesrovnávat. Každý prožívá těhotenství naprosto jinak. Snažila jsem se být v co největším napojení sama na sebe a na miminko. Také poslouchat své tělo, které samo stejně vědělo, co jíst a co dělat. Chodila jsem nadále do sauny a jógovala. I když samozřejmě jiným způsobem než doposud. Odšťavňovala jsem, především mrkev, ale když jsem si chtěla dát trošku zázvoru nebo pampelišky na jaře, udělala jsem to, i když jsem si dávala pozor, abych nedetoxikovala. Přišla jsem na to, co je však ze všeho nejdůležitější, a to udržovat si co nejvyšší a nejčistší vibrace. A zásadně filtrovat informace. Neposlouchat hororové příběhy ani nevyžádané predikce ostatních.
Od samého začátku jsem se tedy bránila zahlcení informacemi a absolvovala jsem kurz hypnoporodu od Jemného zrození, kde jsem si nasbírala všechny potřebné informace a nemusela se už nikde jinde po ničem pídit.
I když moc nečtu, v těhotenstí jsem se ponořila do „léčení ženství“ knihami jako Anastasia (doporučuji zde díl Nová civilizace 1 a 2) nebo Ženy které běhaly s vlky, což mi trvalo celých devět měsíců, než jsem se tím prokousala. Do mateřství jsem si pak vystačila s jedinou inspirativní knihou Koncept kontinua.
Holky pro mě pak i uspořádaly přenádherný předporodní rituál s ceremoniálním kakaem, navlékáním porodních korálků a malování hennou. To byl krásný zážitek.
Před porodem jsem se začala pak intenzivně připravovat, aby byl porod co nejpřirozenější. Jedla lněné semínko, datle, popíjela maliník, užívala pupalkové kapsle, a v neposlední řadě dělala napářky, které jsem zvládala i dvakrát denně…
Afirmovala jsem a dělala jsem zkrátka vše pro přirozený porod. To, co pak přišlo, bylo velkou ukázkou toho, jak člověk nemá zase na druhou stranu lpět na nějakých svých přesvědčeních nebo plánech.
Původně jsem si myslela, že se naše holčička narodí dřív, byla v bříšku dost neklidná, hodně se boulila, a já jsem si přála, aby se narodila na letní slunovrat nebo svatojánskou noc. Nakonec se ukázalo, že se ven ještě nechystá. Už jsem byla oficiálně „po termínu“ a v porodnici doporučili porod vyvolat, s čímž jsem souhlasila. Nadále jsem však pokračovala v práci na tom, aby se porod přeci jen spustil přirozeně. Už jsem měla pár dnů docela silné bolesti. Nebyly pravidelné, tak jsem si myslela, že se jedná o poslíčky. Trvaly pak až do termínu vyvolání, posledních pár nocí už jsem se nevyspala, byly to pravidelné vlny, ale ráno vždy ustaly. 3. července byl silný úplněk v Kozorohu a otevírala se Brána Síria a já si stihla udělat ještě rituál, kde jsem připravovala holčičku na porod. Čekala mě krušná noc a druhý den hodinu před odjezdem do porodnice na plánované vyvolání mi skutečně praskla voda.
Ukázalo se však, že byla zkalená, a že se holčičce v bříšku zase tak dobře nedařilo. Chvílemi měla špatné ozvy. Rodit v profesionální porodnici byl tedy velmi dobrý tah. Neustále jsme však věřili, že porodím přirozeně. Zkoušela jsem to celý den a už přicházel večer. Byla jsem vyčerpaná, porod nepostupoval a lékaři navrhli ukončení císařským řezem.
Tak s touto variantou jsem nikdy nepočítala! Ale co bylo zajímavé, že v tu chvíli jsem najednou vnitřně silně věděla, že je to tak v pořádku. Jakoby si to ta naše holčička tak vybrala.
Manžel mě na sále držel celou dobu za ruku a tak v úterý 4.července (vlastně ve velmi silný magický den) ve 21:22 hodin se narodila naše Anežka.
Nekonal se žádný bonding ani další věci, na kterých jsem lpěla, ale i přesto jsem najednou vnitřně silně cítila, že je to tak v naprostém pořádku.
Bylo to naprosté odevzdání se procesu a plná důvěra. Myslím, že právě mé napojování se na element vody, především jógou, mě připravilo na tuto zkušenost, která byla nádherná a dokonalá právě přesně tak, jak se udála.
